KOTEL (Kessel)

Podstránky:

o      Kotelské lípy

o      kaple sv. Anny

*

Souvisí:

o      panství Český Dub

*

Okolí:

o      Domaslavice

o      Starý Dub

o      Čertova zeď

o      Černá Novina

o      Jenišov

*

Odkazy na www:

o      územně identifikační registr ČR

o      stránky obce Osečná

o      turistika.cz

 

Ves (420 m.n.m.) v sedle mezi Kotelským vrchem a Antošovým kopcem - k.ú. Kotel (Ralská pahorkatina / Českodubsko)

Popis:

Ves soustředěná kolem nevýrazné nepravidelné návsi s rybníčkem při silnici z Osečné do Českého Dubu. Ve vsi několik pěkných roubených statků (čp. 22 a 47 nemovitá kulturní památky).  Na severovýchodním okraji dvě mohutné “Kotelské” lípy. Poblíž návsi (směrem ke Kotelským lípám) na zahradě u domu křížek.

Od vsi (respektive od kaple sv. Anny u vsi) na Kotelský vrch zbytky křížové cesty.

 

Historie:

Ves prvně připomínána 1399. V té době v držení místního vladyckého rodu. Na přelomu 14. a 15. stol. byl Kotel v držení komendy johanitů v Českém Dubu. Od roku 1673 součást panství Mimoň. Dnes osada Osečné.

Přístupnost:

Modrá turistická značka ze Světlé pod Ještědem do Hlavice a žlutá turistická značka z Osečné do Českého Dubu prochází po okraji vsi (kolem Kotelských lip), centru se však vyhýbají.

Zajímavosti:

Ø        Počátkem 20. stol. objeveny při náhodných vykopávkách na pozemcích usedlosti č.p. 26 zbytky zdí, jejichž mohutnost nasvědčovala, že jde o rozsáhlý objekt. Ve vykopávkách se však nepokračovalo a většina vykopávek vzala za své, jelikož šlo o dobře dostupný stavební materiál. Dnes tedy již nelze rozhodnout, zda šlo o tvrz vladyků z Kotle (kterou zde předpokládal A. Sedláček) či nějaký objekt postavený českodubskou komendou.

Ø        Dle pověstí nechali johanité z Českého Dubu v době husitských válek ze všeho svého zlata ulít velikou zlatou kvočnu a tu ukryly ve studni na svém statku v Kotli. Husité roku 1425 všechny johanity pobyli a na poklad se zapomnělo. V devatenáctém století v době velkého sucha se jeden odvážlivec spustil do studny, aby ji vyčistil a prohloubil, a při té příležitosti zlatou kvočnu našel.  Když se jí však pokusil vytáhnout, z bahna se vyhrnuly jedovaté plyny a mladík se málem otrávil, jen tak tak ho stačili vytáhnout. Studna se zaplnila vodou (kvočna zřejmě ležela na prameni) a zlatou kvočnu již nikdo víc nikdy nespatřil. (Podle jiné verze lezl dolů právě proto, že majitel zahlédl na dně zlatý odlesk a rozpomněl se na dávnou pověst.). Dle jiné pověsti hodil do studny, když vyschla, jeden z obyvatel zapálenou louč.  Na dně spatřil cosi zlatého (musela to být zlatá kvočna),   hned vedle ní však stál podivný muž (spíše přízrak) s kapucí na hlavě a cosi divně mručel, jakoby zpíval píseň za mrtvé. Dotyčný se strašně lekl a nikdy víc se do studny nepodíval.

Ø        Jiná pověst mluví o šotkovi se zelenou kapucí, který žil ve statku pod lipami, radil a pomáhal hospodáři a chránil stavení.

Ø        V některé literatuře uváděna na návsi kaple z r. 1871 – nenašel jsem (možná omyl).

Literatura:

- Rudolf Anděl a kol: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III - Severní Čechy (Praha 1984)

- Petr David, Vladimír Soukup a kol.: Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku 5 - Máchovo jezero, Ralsko (Praha 1994)

- Marek Řeháček: Vyprávění o strašidlech, přízracích a podivných úkazech nejsevernějších Čech (Liberec 1997)

aktualizováno: srpen 2005